Dopisy francouzského jezuity, přírodovědce a filozofa, které posílal své sestřenici Marguerite z války, kde se angažoval jako nosič raněných. Kromě líčení válečných zkušeností se v textech objevují filozofické myšlenky tvořící pozdější osu jeho díla.Z válečných zákopů se postupně vynořuje Teilhardova vize evolučního vesmíru postupujícího tápavými pokusy, často za drastických okolností, ke sjednocení do jediného komplexního celku, jehož centrem je Bůh. Objevují se zde úvahy o významu energie uvolněné v krizové situaci pro vznik nových forem řádu, o smyslu smrti a lidského utrpení včetně možnosti jeho proměny v nový růst, to vše stále provázeno vědomím obklopujícího „božského prostředí“. Teilhardovy válečné dopisy mohou být čteny jako vhodný úvod do málo známých nebo zcela neznámých rozměrů jeho díla či jako brána k tomuto mysliteli pro novou generaci čtenářů. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze