Výbor z poezie jedné z nejvýznamnějších ruských básnířek dvacátého století. Přítomný výbor se soustředí především na básně, které autorka napsala během svého pražského pobytu ve dvacátých letech (nikoli náhodou je tedy kniha ukončena "strahovskou" skladbou Poéma hory). V menší míře jsou zde ovšem zastoupeny i verše, jež vznikly ještě v průběhu bouřlivého období ruské bolševické revoluce (1916-1921), za velmi krátkého berlínského nebo později mnohem delšího pařížského exilu. Cvetajevová uplatnila ve svých verších smysl pro symbolismus, expresivní výraz, dokázala se inspirovat jak avantgardními literárními směry, tak i lidovou slovesností. Až na dřeň dokázala odhalit citovou bolest a složitost intimního vztahu, jeho prázdnotu či ztrátu. Dokonalou formou a cizelérskou vytříbeností uměla zachytit i dobové a společenské souvislosti, nejsilněji ovšem působí texty, v nichž s podmanivou imaginací zobrazovala vnitřní svět zraněné a zklamané ženy. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze