Po třiceti čtyřech letech, konkrétně 22. února 2000, byl definitivně schválen nový tiskový zákon. Jeho předchůdce byl přijat dne 25. října 1966 a i člověku, který se o minulost příliš nezajímá, musí být zřejmé, jak převratně se za tu dobu poměry změnily, lhostejno, zda v měřítku místním, evropském nebo světovém, ale v tom místním zásadně. Asi i kvůli tomu nelze mezi novým a starým tiskovým zákonem shledat příliš velkou souvislost a nový tiskový zákon není pouhou aktualizací normy, jejíž principy v toku času obstály. Kromě řady jiných a jistě významnějších kritérií lze zákony rozlišovat na ty, které si v sobě nesou výrazný odraz doby, ve které vznikaly, a zákony, které jsou v tomto směru více či méně neutrální. Je asi nesporné, že předpis upravující právní vztahy v oblasti staveb (např. stavební zákon) bude spíše normou apolitickou, tedy stanovující určitá pravidla chování odvozeně od určitých objektivně daných podmínek nebo dokonce fyzikálních zákonitostí. Totalitní režim sice může i ve stavebním zákoně ovlivnit úpravu vyvlastňování, ale bezpečnostní vzdálenosti mezi jednotlivými stavbami nemůže nebrat na vědomí ani ten nejomezenější ideolog. Jinak řečeno (a vztaženo i na demokracii), jsou zákony, na jejichž tvorbě se politika, či chcete-li, momentální nálady, příliš neprojevují, a jsou zákony, jejichž vznik právě aktuální situace velmi poznamenala. Zákon o tisku je tím druhým případem. Jeho vzniku předcházely bouřlivé a poměrně ostré diskuse v odborné veřejnosti a později i v parlamentu. Máloco je tak hmatatelným a zjevným dokladem právního státu a svobodné společnosti jako reálná svoboda projevu, samozřejmě v kontextu s jinými osobnostními právy. Svoboda slova či svoboda projevu je jistě také přitažlivější problematika než např. právní úprava stavebního řízení. Veřejný zájem o přípravu tiskového zákona (někdy spíše jen rozruch) pak jistě souvisí i s tím, že se bezprostředně dotýká sdělovacích prostředků, které jsou schopny určité téma samy nastolit. Přehlédnout ovšem nelze ani to, že po bezmála desetileté zkušenosti se svobodnými sdělovacími prostředky je řada občanů a pohříchu i politických představitelů přesvědčena o nezbytnosti zásadní korekce způsobů, jakými si sdělovací prostředky počínají. Je-li tento závěr důvodný či nikoliv, není a nebude předmětem následujícího rozboru. Je však nutno tuto skutečnost připomenout, neboť již u zrodu vládního návrhu tato skutečnost stála jako jedna ze sudiček a nepochybně významně ovlivnila jak vznik vládního návrhu, tak i pohled některých zákonodárců na něj. Význam tiskového zákona jistě posiluje i to, že je uvažován jako norma kompatibilní s evropským právem a tedy jako legislativní dílo, jež by bez podstatnějších změn, případně vůbec bez nich, mělo vydržet delší dobu. Zatímco zákony lze měnit v podstatě pouze v závislosti na politické síle toho, kdo změnu prosazuje, společenské klima takto zásadně měnit nelze. Aniž bych snižoval význam vlivu obecné morálky či profesní etiky na chování jedinců, ke dni účinnosti tiskového zákona se jistě nijak podstatně nezmění chování sdělovacích prostředků, resp. těch, kdo do nich přispívají, a těch, kdo za jejich obsah odpovídají. Vnímáno pohledem jedné skupiny obyvatelstva, to, co bude případně chránit před excesy sdělovacích prostředků, nebude náhlá změna chování jejich redaktorů, výkladu etických norem apod., ale konkrétní znění zákona. Obráceně pak tendence k potlačování nepříjemných názorů, byť nikoliv cestou přímé cenzury, bude existovat i nadále, takže i z hlediska těch, kdo tiskoviny vydávají a v nich publikují, případně jejich čtenářů, je dost důležité, jakou ochranu jim nový zákon poskytne. Obě strany (lze-li pro zjednodušení takový výraz použít) tedy do výsledného textu vkládaly řadu velmi konkrétních představ o uspořádání poměrů v této oblasti a namnoze i řadu osobních ambicí. To vše a kromě toho obecná politická situace činily z přípravy a projednávání návrhu tiskového zákona něco víc než pouhý legislativně technický proces. Publikaci jsem pojal jako komentář k zákonu, tedy formu členěnou do tématických celků, které se vážou k jednotlivým ustanovením tiskového zákona. Tam, kde podle mého soudu je, např. s ohledem na praktickou stránku věci, zapotřebí širší komentář, zabývám se jinými aspekty problému, kupříkladu trestněprávními atd. Tam, kde to považuji za účelné, pak komentář doplňuji i o text vládního návrhu tiskového zákona, zejména tam, kde došlo k zásadním změnám. (výňatky z autorova úvodu k publikaci Tisk a právo) Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU