Monografie vychází z disertační práce obhájené na Filozofické fakultě Ostravské univerzity v roce 2007. Smyslem uvedené práce je postihnout trvalé a proměnné v básnické tvorbě Egona Bondyho, jak se jeho poetika vztahovala k poetikám předchůdců i současníků. Podstatná je hra s textem, která se projevuje tematickým i formálním eklekticismem (nejrůznější parodie), či estetikou totalitních mytologií. Druhou linii tvoří prorocké a mesiášské stylizace, jejichž těžiště je v obsahové stránce výpovědi. V průběhu vývoje Bondyho básnického díla se proměňovala i charakteristika lyrického subjektu. Z jeho pohledu je umělecká tvorba jedinou možností, jak vyjádřit svou nespokojenost se stavem světa, v němž žijeme. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz