Soubor lyrických a intimních reflexí, které obsahují vzpomínky s náznaky smutku, loučení i bilancí plynoucího času.Poezie Marky Hojdarové je komponována v klasické rýmované poloze, do níž vkládá reminiscence z vodáckého putování po řece Otavě, vánoční rozjímání či ohlédnutí za zemřelým partnerem. Několikrát je zde i zmiňováno téma konečného odchodu, lítost nad tím, že "život nemá reprízu" a čas nelze zastavit. Básnířka se ale vrací i k okamžikům, které jí přinesly uspokojení a štěstí. A tak i když v jedné básni konstatuje, že "budoucnost temná je zcela jako dým", přesto na druhé straně v duchu titulu sbírky oponuje těmto pochmurným předzvěstem, neboť "ještě slunce nezapadlo". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR