V posledním desítiletí vystupňovaná americká kritika Pavlova učení je podle autora zaměřena převážně proti theorii podmíněných reflexů a nepřihlíží k učení o vyšší nervové činnosti jako celku. Utočí na jednotlivá fakta pavlovské školy a obrací se proti klinickému použití Pavlovových poznatků v neurologii a psychiatrii. Tone zcela v zajetí idealismu a subjektivní psychologie čili, jak praví překladatel v úvodu, je výrazem ideologicko-třídního boje a nikoliv zápasem o vědeckou pravdu. Majorov provádí nejprve všeobec. charakteristiku amerických námitek, kterým mimo jiné vytýká neznalost výsledků Pavlovovy školy a vyvrací pak podrobněji osm hlavních bodů amer. kritik, snesených zejm. v díle E.R. Hilgarda a D.G. Marquise "Conditioning and Learning" z r. 1940. Nakonec dochází k závěru, že "jak methoda tak i theorie podmíněn. reflexů I.P. Pavlova zůstávají neotřesené ve svých zákl. thesích", stejně jako Darwinova evoluční theorie. Zdroj anotace: NKP