Vítězství mičurinské biologie dalo v SSSR podnět k revisi nauky o buňkách. Cytologii až dotud ovládalo idealistické učení Virchowovo, podle něhož mimo buňku není života a buňka může vzniknout zase jen z buňky: tedy názor, který připouští jen postupné kvantitativní, nikoli však kvalitativní změny. zásluhou sov. badatelky O.B. Lepešinské bylo však prokázáno, že buňka může vzniknout také z hmoty nebuněčné struktury, a sovětské práce starší (Ivanovskij) i novější (Gamaleja, Bošjan) dokázaly, že řada drobných virusů a bakteriofagů, které nemají buněčnou skladbu a jsou jen pouhými "chomáčky živé hmoty", mohou se měnit v buněčné formy mikrobů a naopak. Tak sovětská biologie objevila chybějící spojovací článek, překlenula umělou propast mezi hmotou živou a neživou a priblížíla se k řešení otázky příčin a procesů kvalitativních změn v přírodě. Zdroj anotace: NKP