Dosud nepublikované verše českého básníka a prozaika, které objevil ve svých rukopisech a napsal přibližně před třiceti lety.Lukáš Marvan tvrdí, že se při revizi svého literárního archivu setkal se svým portrétem, který byl však namalován zhruba před třiceti lety. Možná i proto jeho verše přinášejí tentokrát jemnou až melancholickou náladu, v níž se odrážejí pocity člověka, který má sice mladší tvář, přesto však silně připomíná toho současného. Protože „setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste netušili, že ji někdo kdysi udělal, ve zvuku otravné ozvěny v telefonním hovoru, ve změnách které nastaly v důsledku nějakého dávno zapomenutého vašeho činu, ve vyhrocené situaci, kdy s údivem pozorujete, co ten člověk, oblečený do vašeho těla, vlastně dělá. A nebo..." Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze