Sbírka autobiografických esejů je kronikou vyrůstání na Tchaj-wanu v 90. letech 20. století a na začátku nového milénia. Autorova slova prostřednictvím sladkobolné lítosti reprodukují vedlejší účinky lásky a nechávají ji prolínat se s utrpením.Láska zbavená zábran dokáže ranit nejhlouběji. Mladý spisovatel Sie Kchaj-tche si prošel nevyhnutelnými strastmi dospívání. Skrze pečlivé pozorování analyzuje nároky, dary i paradoxy lásky, přátelství a náklonnosti, aby dokázal znovu pochopit nejrůznější způsoby toho, jak milovat a být milován. Přístupným a srozumitelným jazykem buduje svůj mikrokosmos jako dům pro panenky, kam přesně umisťuje postavy, se kterými se člověk potkává v průběhu dospívání: matku, která si s ním vyměňuje tipy na líčení, tak trochu odcizeného bratra, strýce, jenž byl vojenským výsadkářem a v důsledku toho dnes trpí těžkými depresemi, spolužáky a spolužačky, které tajně miloval, a spolužáka L, který lidem nadával do gayů a přitom jím byl sám, minulé a současné milence a samozřejmě také otce, který jako mravenec dokázal na zádech unést celé město a jednu rodinu... Zdroj anotace: NK ČR