Hra předchází vznik lidské kultury, avšak současně překračuje hranice ryze biologické či fyzické činnosti. Je to funkce, která překonává bezprostřední pud sebezáchovy a vnáší do životní činnosti smysl - ve hře se skrývá duch. Huizinga nachází princip hry ve všech velkých původních činnostech lidského společenství (kupř. právo, válka, umění, filozofie). Pravá kultura nemůže existovat bez jistého herního obsahu, neboť předpokládá vnitřní sebeomezování. Uznává jisté hranice a nevidí ve vlastních tendencích to nejvyšší či největší. Kultura chce být v jistém smyslu "hrána" v rámci určitých hranic a pravidel. Jedinou oblastí, kam její moc nedosahuje, zůstává etika. Hra stojí mimo dobro a zlo... Pc. L1c Zdroj anotace: NKP