„Léto“ Otokara Fischera je obrazem prosluněné přírody, do které s veškerou intenzitou zasahuje milostný cit, láska a něha. Básníkovo opojení je přítomno již od prvního řádku („Z opálové misky tvého těla / nechci pít, jen zrak si orosím“), které se prohlubuje pohledy do malebných zákoutí, v nichž „potůčky pádí do bystřiny“ nebo „jde listím lesa vonný van“. Fischer ovšem nezapomíná ani na bolestné, ještě živé doteky ukončeného válečného konfliktu ani na melancholickou, jemně posmutnělou náladu, kterou lze v jeho verších také rozpoznat. Čtvrtá sbírka veršů významného literárního historika, divadelního teoretika, překladatele a germanisty, poprvé vydaná roku 1919, je lyrickým deníkem, v němž se promítají prvky poválečného a popřevratového vitalismu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU