Komentář k původní LP z roku 1987: Gramofonová deska, kterou držíte v ruce, je vlastně drzost. Dokument drzosti. A kdyby jen jedné... Představte si mladou herečku. Základní vlastnost půvab. Vzorek pro vlastní fantazii si můžete vybrat z naší televizní obrazovky téměř každý týden, když se tam objeví mladá tvář, jméno jste si ještě nestačili zapamatovat, odehraje svůj text a ve vás zůstane jen pocit: jsi hezká, slečno, něco umíš ale zda to někam dotáhneš, to se teprve uvidí... Tenkrát ve dvacátých létech ještě televize nebyla a tak počet možných diváků se snížil z několika miliónů na pár tisícovek návštěvníků Divadla na Vinohradech, k nimž můžeme přidat i nějakou tu stovku z příležitostného hostování mimo Prahu. V podstatě (a v relaci k dnešku) méně než málo až na toho jednoho jediného, tak velkého, že pro ni nutně musel vydat za to miliónové manko. Protože ji věřil, protože se ji snažil vést, a protože ho měla tak ráda, že s ním vydržela všechno to osobní trápení, co ho pronásledovalo. Způsobů, kterak reagovat na problémy s partnerem, ovládají ženy na tisíce. Vznik fejetonů Olgy Scheinpflugové o divadle a jeho zákulisí byl možná jedním z nich. Velký a uznávaný Karel Čapek napíše rozmarné rozprávky o divadle a jeho slečna jakoby na truc stejným způsobem zkusí totéž. Drze a bez úcty i k pánům režisérům a samozřejmě i k autorům, protože on byl přece také režisér a také autor, a tehdejší redaktoři se tím asi baví, a proto ji to tisknou. Vtip je však v tom, že se jejími řádky zřejmě těšili i pozadí neznalí čtenáři, a tak mladá Olga píše dál a pak se na to na všechno zapomene, až to vytáhnou na světlo tisku v nakladatelství Melantrich a po víc než padesátí létech se ukáže, že to přijímají i čtenáři dnešní, ale to není nejdůležitější, i dnešní herci zjistí, že Olga psala pravdu, protože její tehdejší postřehy o divadle a divácích platí i dnes. To je to podstatné. A vzniká drzost další ... myšlenka, dát textům fejetonů život na této desce. Výsledek si můžete poslechnout. Aby byl obecnější, slova jediné autorky interpretují hlasy tři. Aby se vešla do počtu drážek této desky, bylo nutno mnohé vynechat a sem tam i přestavět a přeházet ale Olga Scheinpflugová, mnohem později spisovatelka a především velká herečka, ve všech těch slovech zůstala. Se svou mladou drzostí a někdy i s nadsázkou, ale i se svou láskou k divadlu a především se svou upřímností. Napsala to mladá, poznal jsem ji již vyzrálou. Nezměnila se. A tak je tento výběr jejích vlastních slov i myšlenek vzhledem k velikosti její osobnosti také poněkud drzým pokusem, přiblížit vám ji i jako člověk. Čestmír Kubík