Z komentáře původního LP alba 1018 2347 vydaného Supraphonem v roce 1978: Šest zastavení nad hereckým dílem národního umělce Jiřího Dohnala je malou, ale výstižnou ukázkou hereckého mistrovství příslušníka té generace umělců Národního divadla, která přispěla svým uměním k vytvoření nové podoby českého herectví. Důraz na citový prožitek a psychologicky jemné nuancování dramatické postavy jsou typickými znaky hereckého talentu národního umělce Jiřího Dohnala. Náš stručný výběr z jeho herecké tvorby, jak je zachycena na zvukových snímcích jeho rolí od poválečných inscenací až do dneška, dokumentuje Dohnalovu vyspělou hereckou techniku, široké rozpětí jeho výrazových možností a pro dokonalé herectví tak nezbytnou životní zkušenost a moudrost. Ve zvukových ukázkách, které mohou samozřejmě zachytit jen část Dohnalovy komplexní herecké metody, se našim posluchačům představuje tento významný umělec v českém a světovém klasickém repertoáru.... Od mladě fanfaronského a rozkošnicky nezodpovědného Moliérova Dona Juana až k nerudně rozmrzelému, ale moudře zjihlému vodníkovi Ivanovi z Jiráskovy Lucerny, nás provádí herecké umění národního umělce Jiřího Dohnala. Příjemná barva hlasu, pečlivost dikce, koncentrace charakteristiky role do hlasového prožitku, melodičnost intonačního budování role jsou pregnantní atributy Dohnalova herectví. Stačí se zaposlouchat do "jeho" Jakuba Seiferta, vodníka, Juana nebo Bassania, aby svědectví o vyzrálém herectví národního umělce Jiřího Dohnala bylo tak názorně výmluvné a pro citlivého vnímavého posluchače skutečným uměleckým zážitkem. Jan Procházka