Název upomíná na antický mýtus o kyperském sochaři Pygmalionovi, který vyřezal ze slonové kosti tak krásnou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni lásky Afroditu, aby jí vdechla život. Shawovým moderním Pygmalionem je londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, který uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittleovou výslovnosti vznešené dámy. Podaří se mu to tak dokonale, že jeho žákyně okouzlí londýnskou smetánku, jako kdyby ani nebyla Angličanka, ale spíše maďarka. Skoro se zdá, že Higgins pomohl Líze překonat propast mezi spodinou, kam jí zařazovala její výslovnost a intonace (londýnské nářečí cockney), a nejvyššími společeskými vrstvami. Higgins však ve svém koženém pedantství nepostřehne, že při jeho fonetickém experimentu Líza vyspěla ze zaostalého děvčete v ženu vědomou si své lidské ceny, toužící po plném citovém životě a hotovou přes všechnu svou vzpurnost a prostořekost věnovat svou lásku svému osvoboditeli. Higgins se však její lásku zdráhá přijmout, a tak závěr hry zůstává otevřený Divadelní program ND v Praze, který obsahuje kromě textu hry studii Milana Lukeše o G. B. Shawovi a ohlédnutí za historií uvádění hry na scénách Národního divadla. Zdroj anotace: Souborný katalog ČR