Čtyři studie sovětského literárního historika a kritika, jejichž znakem je, že pojednávajíce o dramatickém textu, nevidí ho izolovaně od jeho jevištního provedení, nýbrž naopak v těsné souvislosti s ním. První je věnována Shakespearově tragédii Othello, druhá divadlu Schillerovu, třetí severskému dramatiku Ibsenovi a čtvrtá inscenaci Dostojevského Idiota ve Velkém dramatickém divadle Maxima Gorkého v Leningradě r. 1958, jež se autorovi stala příležitostí k prověrce, jak Idiot je a jak může být živý. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR