Téma člověka má počátek ve filozofickém vymezení základních antropologických paradigmat, jež lidskou bytost definovala ve vztahu k tomu, co ji přesahuje (např. vesmír, příroda). Antropologismus se tak stal nedílnou součástí moderních filozofických, etických i teleologických konceptů. Vznikl v okamžiku, kdy člověk chápe sebe sama jako východisko světa a konstituuje vlastní specifické světy (kupř. věda, kultura, děti, mravnost). Pronikl do všech oborů, proto vznikla i pedagogická antropologie. Tento obor představuje jedno z možných pojetí výchovy, opírající se o tradici antropologického myšlení. Hlavním ideovým pilířem je moderní filozofická antropologie. Rekapitulace konstituování antropologického paradigmatu, významných koncepcí filozofické antropologie (Dilthey, Scheler, Buber) i směřování samotné pedagogické antropologie. Shrnutí vývoje pedagogické antropologie od vzniku po současné trendy formuluje obecné závěry - výchova zredukovaná na metodu zacházení s člověkem k dosažení cíle se může stát pouze nouzovým řešením stávajících problémů. Žádná teorie výchovy není možná bez vymezení základních předpokladů a metodologie... Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze