Studie, která se na vývoji francouzského románu v období od klasicismu do osvícenství snaží formulovat všeobecné estetické závěry o románu jako žánru. Zahrnuje tyto hlavní kapitoly: 1. Úsilí za ospravedlnění a uznání žánru, 2. Opozice proti aristokratizujícímu konformismu, 3. Obroda koncepce románu v duchu ideálu preciózní společnosti, 4. Symptomy nových požadavků. Boileauův "Dialog", 5. Podněty paní de La Fayette. Huetova obrana románu, 6. Příznaky úniku z klasicistických konvencí. Nové rysy zájmu o skutečnost, 7. Předchůdci reformy románu: Courtilz de Sandras, Robert Chasles, 8. Postoj k románu na počátku 18. století, 9. Román a rané osvícenské myšlení. Postoj osvícenců k žánru (Montesquieu, Voltaire), 10. Počátky rozkladu klasicismu a jeho odraz v románové koncepci. Tvůrci reformy: Lesage, Marivaux, abbé Prévost, 11. Klasicistická tradice a nový životní obsah. Odraz jejich střetnutí v tehdejší kritice a v estetických soustavách, 12. Výhledy nového uměleckého ztvárňování skutečnosti. Diderotova negace klasicismu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR