Výbor z Weilových povídek, z nichž převažují ty, které autor sám zařadil do sbírek Barvy (1946), Mír (1949) a Vězeň chillonský (1957). Weil jako komunista a žid dokonale pochopil podstatu fašismu a sám na sobě pocítil jeho krutost. Proto je také hlavním a převažujícím námětem těchto próz "hodina zkoušky, již člověku připravil fašismus". Umí jej postihnout, ať už se teprve v člověku a společnosti rodí nebo je už v plném rozkvětu, a postavit se na obranu lidství, kýmkoli a jakkoli ponižovaného. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně