První studie se zabývá textem neznámého augustiniánského eremity ze 14.století, který má podobu dialogu mezi mistrem a učedníkem o podstatě Boha, bytí i stvoření. Thurnerův příspěvek hledá příčiny současného zájmu o Kusánského filozofickou koncepci: dílo raně renesančního myslitele disponovalo skrytým významem, jenž dokázala ocenit až současnost. Flossův text konfrontuje pojetí vztahu mezi jedním a mnohým u Mikuláše Kusánského, Tomáše Akvinského a Petra Vopěnky. Žemlova práce se pokouší odhalit interpretaci významu zla v koncepci německého mystika Böhma, pro něhož se daný problém stal ústředním ideovým tématem. Závěrečné dílo na základě výkladu některých rysů nauky významného islámského filozofa Ibn Arabího zdůrazňuje přítomnost vlivu novoplatónského schématu. Jednotlivé příspěvky naznačují společné novoplatónské znaky u Mistra Eckharta, Mikuláše Kusánského, Jakoba Böhma a Ibn Arabího. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze