1. forma, jíž se začalo projevovat čes. divadlo v 2. půli 18. stol., byl do nedávna opomíjený obor lidového umění - loutkářství. Vlastenečtí loutkáři se dostali nejdále mezi lid vesnic a městeček, kdepředsudkům a tmářství, v improvisovaných vložkách kritisovali soudobou spol. a šířili protifeudální myšlenky. Potulné jeviště tak duchovně probouzelo lid a učilo jej kulturně myslet a žít. Vedle překladů cizích themat hrályúpravy her domácích dramatiků, úpravy pohádek a pověstí a jen málo původních her psaných přímo pro loutky na př. Prokopem Konopáskem. Ve svazku je výbor 12 nejvíce hraných her, rekonstruovaných podle 28 versí 14 lidových loutkářů,hlavně z rodu Kopeckých a Maiznerů. Přehled důležitější lit. a doslov zasvěcují do prostředí těchto zapomínaných obrozenských pracovníků. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně