Spíše než o cestopis jde o drobnou zajímavost pro čtenáře Hesseho. Jako v jeho velkých knihách se zde setkáme s velkou schopností barvitě a poeticky, ale zároveň i realisticky popisovat a glosovat své okolí i vlastní nitro. Hesse byl velikým znalcem italského umění a v tom leží těžiště této knihy, jeho cesty vedou vždy do nějaké galerie či k architektonické památce. Proto většina textu jsou komentáře k uměleckým památkám Itálie. Na knize je však patrné, že ji nesestavil sám autor, ale editor, takže v některých místech působí nevyváženě. Zdroj anotace: MLP