Monografie popisuje dějiny pražské architektury od přelomu 19. a 20. stol., kdy do města proniká architektonická moderna (secese), přes originální, ve světě zcela ojedinělou epizodu pražského architektonického kubismu, až po nástup puristické a funkcionalistické nové architektury po první světové válce, její souboj s konzervativními stylovými směry ve dvacátých letech a konečně její pozvolný rozklad po polovině 30. let. Potřebnou pozornost věnuje práce i pražskému urbanismu daného období a společenskému pozadí pražských architektonických směrů první poloviny 20. stol. Kromě toho se autor pokouší konfrontovat dobové architektonické teorie s dobovou architektonickou praxí a zároveň zjistit, jaký mají na vývoji pražské architektury první poloviny 20. stol. konkrétní podíl jednotlivé tvůrčí osobnosti. - Předpokladem práce bylo provedení podrobného průzkumu pražské architektury přímo v terénu (na území Velké Prahy v jejích hranicích z r. 1920), který byl doplněn obsáhlým studiem archivních dokumentů městských stavebních úřadů, pozůstalostí architektů i dobové odborné literatury. Výsledkem tohoto výzkumu je i závěrečný Adresář staveb řazený abecedně podle ulic (adresa a číslo popisné objektu, jméno architekta, název nebo typ domu, datace, odkaz na stranu s vyobrazením, pokud je součástí knihy), na němž autor spolupracoval s historikem architektury Zdeňkem Lukešem. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze