Volné i rýmované verše budované na přírodních i civilizačních obrazech (Ještě mají víčka plná chlorofylu obor / rtuťové výbojky / a už se třesou zpívat / do zrcadel na sklech), verše s objevnými metaforami (Jsem zlomek ... / Pohlaď mě v čitateli / I ve jmenovateli) představují poezii vidoucí, nazírající (Okno do obor), která postihuje vztah k ženě a zachycuje drobnou tříšť obrazů z přírody i města. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR