V "Pohorské vesnici", kterou pokládala za své nejlepší dílo, sloučila Němcová tři světy: březnický zámek, Slovensko a Chodsko. Nejlépe z nich dovedla vystihnout a charakterisovat živel chodský, kde vytváří nejlepší osoby a scény z celého díla: vesnickou bábu, "jež sice nemá velikost babičky, ale má pravou ryzí tuhost staré Chodky" a divokého Pavla Srnu, "jenž je vůbec nejlepší postavou díla, protože se nedává zlákat na nepřirozenou půdu březnického zámku" (Zd. Nejedlý). Cenným přínosem knihy zůstávají myšlenky, které autorka vkládá do úst jednajících osob a které již předtím projevila v listech ze Šumavy: o úpadku přirozeného života, o výchově žen, jejichž bídný úděl sama v té době krutě pocitovala, o vzdělání vůbec, jako předpokladu uvědomění a osvobození lidu. Zdroj anotace: NKP