Není náhodou, že se ve čtyřicátých letech, tedy v letech válečných, tak dobře vedlo historické a historizující próze. Vichr absurdní skutečnosti obracel Evropu naruby a nutil vnímavější jednotlivce hledat v době rozkolísaných hodnot jistotu pod milosrdnými křídly historické metafory. Není náhodou, že během čtyřicátých let vznikají knihy jako Kámen a bolest K. Schulze, Osamělý rváč M. V. Kratochvíla, Don Juan J. Tomana - a o pár tisíc kilometrů severně Waltriho román o Egypťanu Sinuhetovi. I Mařánkova Trilogie pětilisté růže se obrací z beutěšnosti válečného běsnení k bezpečně historické nadčasovosti; má fromutří historizujících biografií: - jako první vyšla v roce 1938 třegí část Barbar Vok, obra posledního z roku Rožmberků, bezuzdného bouřliváka a renezančního pijana Petra Voka, jako druhá roku 1940 Romance o Závišovi, bezmezně ctižádostivém rytíři z rodu Falkenštejnů, a jako třetí, o dva roky později, Petr Kajícník, logicky druhá část trilogie, v níž polemika s individualismem vyznívá v adoraci samoty: jako do ráje srdce se Petr vrací zpět do zdí kláštera, z nichž ho vyvedla vášeň. Mařánkovy příběhy z minulosti oslovovaly zraněnou národní hrdost; kultivovaností jazykového výrazu mlčky oslavovaly potlačovanou mateřštinu a v historické paralele konfrontovaly dávnou minulost s tragickým osudem českých zemí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz