Stejně jako ve svých předcházejícících pracích, i zde zůstává Děžinský věrný svým stylistickým a výrazovým prostředkům. Znamená to, že pro něho není podstatné uchopení tématu, ale převažuje tu snaha upozornit pomocí obrazných jazykových variací na některé temné stránky lidské duše či života vůbec. I z tohoto důvodu se autor často snaží používat symboliku deště nebo měsíčního svitu, která se však pohybuje v jakési nadosobní rovině. Do této polohy se zároveň promítá i drtivá většina autorových básní: Děžinský záměrně neprojevuje žádnou snahu zprostředkovat živý kontakt s určitou událostí nebo s citovým okamžikem. Jeho prvotním úmyslem je naopak posunout jakýkoli epický náznak do pozice obyčejného konstatování, které však (díky úporné práci se slovem) občas proniká pod povrch dějů i lidských vztahů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz