"Zpovídání je pro mne vždycky náročnou a obtížnou službou. Dodnes jen velmi těžko rozlišuji, které z vyznávaných hříchů mám pominout mlčením a kdy mám kajícníkovi říci laskavě, ale rozhodně „jdi a už nehřeš.” Často cítím, že mě tíží kajícníkovy hříchy, a i když si připomínám, že jsem jen „služebníkem neužitečným”, přece jen se mě cizí hřích dotýká. Nejbolestnější jsou pro mne takové situace, ve kterých kajícník, který těžce ukřivdil druhým a dal pohoršení, mluví o svých proviněních způsobem podivně lehkým. Když kajícník necítí břemeno svých hříchů, sám cítím jejich tíhu na sobě. Ve svých prvních kněžských letech jsem se po jisté ""těžké zpovědi"" vnitřně vzbouřil. Jako bych se ptal: „Proč mám poslouchat takové lidské ohavnosti?” Vyšel jsem ze zpovědnice a šel do města. Na ulici jsem se vzpamatoval a obdržel jsem vnitřní světlo: Právě to je tvůj úkol." Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz