Shrnující výklad Leibnizova vývoje od ranných koncepcí až po vrcholnou syntézu, vrcholící zdůrazněním významu monády. Jednotlivá období charakterizuje úsilí o rozvoj systému, v němž se principy mechanistické interpretace podřizují finalistické metafyzice, kde se kombinace pohybů a tvarů řídí požadavky forem. V ranné periodě usiluje o postupné propojení mechanismu s dynamismem. Syntéza má potlačit herezi a obnovit jednotu křesťanské víry. Pro následující vývoj je typický kontakt se Spinozovým a Malebranchovým filozofickým systémem - snaha o spojení Boží svrchovanosti s aktivitou individuálních monád. Předzjednaná harmonie, podrobující individua nutnosti své esence. Francouzský filozof oceňuje především originalitu ranného Leibnize. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz