Husserl sice disponoval prostředky pro vypracování pojmosloví vnímání ve vlastním smyslu, avšak současně se opíral o kategorie, jež mají své kořeny v tradici, nedoceňující specifičnost perceptivní zkušenosti. Barbaras se proto snaží revidovat Husserlovu koncepci (s využitím díla Merleau-Pontyho, Bergsona a Patočky), přetvořit tradiční filozofické nástroje a poté je konfrontovat s jedinečností vnímání. Dochází k závěru, že perceptivní akt musí být chápán jako motorický akt, poukazující ke specifičnosti živoucího pohybu. Tento pohyb odpovídá nitrosvětské dimenzi vnímajícího coby někoho, kdo je současně podmínkou jevení. Subjektivita tudíž musí být chápána jako pohyb, podněcovaný touhou: touha personifikuje původní jednotu aktivity a pasivity. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz