Tento příběh-nepříběh formálně navazuje na autorčinu oceněnou skladbu Výmluva (Ortenova cena 1996). V básni samotné má totiž dojít k určité události (v tomto případě k večeři), ale nikdy k ní nedochází. Pro autorku je už charakteristické, že se neustále vrací k jednotlivě rozehraným motivům, které jsou navíc podtrženy řadou asociací. Výsledkem pak zde je dojem celistvosti, neboť každá představa či náznak akce je zde funkční a má svůj řád. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz