Německá autorka vzpomíná na své dětství v podhůří Orlických hor, nástup fašismu a nacionalismu, kterému podlehla i její rodina. Po válce matka se šesti dětmi ještě před odsunem prchá ze svého domova k sestře u Hamburku. Autorka popisuje půlroční anabázi početné rodiny, která pěšky za neuvěřitelných podmínek podniká cestu poválečným Polskem a Německem. Druhá část románu je reflexí na tuto dobu, vyrovnávání se s vlastní minulostí a sbližování s českými majiteli domu na Rozinkové louce, který byl jejím domovem. Kniha zaujme svým námětem i literárními kvalitami. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze