Při pozorování dobrého jezdce to skutečně vypadá tak, že jezdec nedělá nic a kůň přesto pracuje kontrolovaně a přesně. Ve skutečnosti však jde o pouhý dojem, který vyvolává velmi citlivá spolupráce a dobré přátelství mezi člověkem a koněm. Jezdec koně neovládá silou ale spíše na základě dobré a uvolněné komunikace. Dorozumívání probíhá prostřednictvím signálů /pomůcek/ vyplývajících z tělesných doteků ve formě impulzů. Jezdec vysílá impulzy a zpětnou vazbou je mu reakce jeho koně. Autor se ve své knize zabývá nejen tím, jak se naučit tyto pomůcky koni citlivě dávat, ale také opravami typických chyb jezdců. Kniha je vybavena pěknými barevnými fotografiemi. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze