Hlavní pozornost je upřena na anglickou teorii literatury a částečně i k jiným druhům umění v první polovině 19. stol. Důraz spočívá na celkové orientaci, podle níž lze správně určit romantickou teorii. Jsou pojednávány anglické romantické přístupy v širokém myšlenkovém kontextu výrazných osobností světového myšlení o literatuře. Autor, vyznamný profesor na Cornellově universitě v Ithace (stát New York),se pohybuje volně v čase: zpět k řeckým a římským počátkům estetického myšlení až k literárněkritickým názorům, s nimiž se běžně setkáváme dnes. Zároveň se snaží zjišťovat původ důležitých romantických myšlenek nejen z předchozího vývoje estetiky, ale řady dalších oborů. Metaforický název díla vyjadřuje protiklady lidského ducha. Odraz vnějšího světa ve vědomí a na straně druhé zdroj světla, které spoluvytváří vnímanou realitu. Obnažování skrytých analogií umožňuje vidět určitá fakta v objevné perspektivě. Abramsovy analýzy evropského romantismu ukazují především převratný význam Wordsworthovy a Coleridgeovy poezie a estetiky, v níž spatřuje základ přeměny mechanistického pojetí umění v organistické. Nelze však přehlédnout, že je autor velmi kritický k formalismu,strukturalismu a dalším proudům poslední třetiny 20.stol.(viz Bloom, Deleuze, Derrida, Hartman aj). Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz