Autor vychází z historických dokumentů a oživuje atmosféru vídeňského a pruského dvora, život v tehdejší Praze a Bratislavě, události ze slezských bojišť i postoje soudobých vzdělanců. Marii Terezii líčí nejen jako ctižádostivou a velmi schopnou panovnici, ale i jako ženu, usilující o rodinné a mateřské štěstí. V autorově pojetí přerůstá román v hlubší zamyšlení nad odpovědností vládce za osud země a nad smyslem dějin. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR