„Bojiště skýtalo hrůzný pohled. Byly tam obrovské skládky nespotřebované munice a tu a tam hromady min. Mrtvoly polských a německých vojáků, někdy spojených ve smrtelném objetí, ležely všude a vzduch byl plný hnijících těl. Byly tam převrácené tanky s přetrženými pásy a jiné, které stály jakoby připraveny k útoku a jejich děla dosud mířila ke klášteru. Svahy vrchu, zejména tam, kde palba nebyla tak silná, pokrývalo neuvěřitelné množství vlčích máků, jejichž červené květy podivně ladily s touto scénérií…“ Tak zachytil polský generál Władysław Anders, jehož vojáci vztýčili vlajku vítězství nad rozvalinami benediktinského kláštera na hoře Monte Cassino, své dojmy z bojiště jedné z nejkrvavějších bitev nejkrvavější války lidských dějin. Bitvy, ne náhodou přirovnávané k verdunskému „mlýnku na maso“ z první světové války. Téměř půl roku se Spojenci marně pokoušeli dobýt cassinský hřeben, uzlový bod německé obranné linie, stojící v cestě jejich postupu k Římu. Klášterní vrch nakonec dobyli Poláci; podle anglického historika této bitvy Matthewa Parkera „muži bojující za zem, jež je pro ně již ztracena, v útocích, které neměly být nikdy nařízeny, ale byly přesto provedeny s nadšením zrozeným ze zoufalství a nenávisti.“Ani odstup sedmi desetiletí nezmírnil palčivou naléhavost otázek po smyslu náletu, který proměnil jedno z nejstarších středisek evropské kultury v moře sutin, po strategické ceně desetitisíců zmařených lidských životů, po smyslu celého toho krvavého střetnutí. Odpovědi na ně hledá i tato kniha. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU