Jestliže se tvrdilo, že se Julian Lennon nedokáže vymanit ze stínu svého otce, tak deska "Jude" to ani nepotvrdí, ani nevyvrátí. Z "Jude" vyzařuje zralost jak po hudební, tak i po lidské stránce. Skutečnost, že album vychází jedenáct let po posledním počinu "Everything Changes" (2011), není tak neobvyklá. Velký časový interval mezi deskami je pro Juliana příznačný od začátku devadesátých let, kdy vydal a doteď nahrál čtyři alba. Také to vypovídá něco o tvůrci, který si dá na svém díle záležet bez ohledu na čas. Osobní polohu a hloubku podtrhuje převaha spíše pomalejších skladeb. Zpěvák v nich reflektuje svůj život, témata svobody a lásky. Některé písně jsou původně demonahrávky z osmdesátých a devadesátých let a čekaly na svou pravou podobu, kterou dostaly právě na "Jude" (například "Every Little Moment" či "Not One Night"). Týká se to především úvodní "Save Me" a "Breathe" - obě vyšly dodatečne jako singly v červnu 2022. Velmi pěkně se v nich kloubí výrazová naléhavost a chytlavá melodičnost. Po zvukové stránce oscilují někde mezi retro instrumentací (tu nepochybně ocení hlavně nostalgici) a současnou svěžestí. Právě ta neuchopitelnost je na nich ve skutečnosti velmi přitažlivá