Čtvrtá kniha bulharského profesora estetiky, básníka a prozaika (nar. 1919) je psychologickou novelou. Její hrdina, trpící těžkou nemocí, se v horečnatých stavech na nemocničním lůžku rozpomíná na svůj život, na příhody ze školy, na své lásky a zejména pak na vědecký spor na fakultě, v němž se donkichotsky bil na straně pravdy, přičemž promarňoval svou vědeckou kariéru i svůj soukromý život. Sugestivně napsaná novela o životním bilancování a dramatickém zápase mezi životem a smrtí. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR