Kniha probírá souběžně sloučeniny alifatické, alicyklické i aromatické; deriváty uhlovodíků dělí pouze na monotopické a polytopické. Autor to odůvodňuje tím, že nauka o sloučeninách monotopických je vlastně naukou o funkcích,nauka o sloučeninách ditopických je naukou o souhře dvou funkcí, kdežto sloučeniny tritopické nepřinášejí již nic nového. Kyanovodík, nitrily, isonitrily a kyselina třaskavá jsou zařazeny mezi deriváty kyselin, dikyan u kyselinyšťavelové, odvozeniny kyseliny uhličité jako monotopicky tetrasubstituované deriváty methanu a cyklické ureidy mezi sloučeniny heterocyklické. První díl publikace v úvodních statích probírá některé otázky theoretické, pak sezabývá uhlovodíky a naukou o uhlíkaté kostře a posléze monotopickými deriváty uhlovodíků. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR