Kniha skladatele a Schönbergova žáka, operního dirigenta a později dirigenta orchestru frankfurtského rozhlasu představuje pohled západního autora na vývoj a osobnosti soudobé hudby německé, francouzské a italské jako popření tradice, nýbrž poukazuje na vzájemnou vazbu a vztahy historickým hodnocením zakladatelského díla Stravinského, Schönberga a Bartóka, přičemž nakladatelství vynechává nedostatečně fundovanou kapitolu o hudbě sovětské. Jde o pohled věcný, který nepojímá novou hudbu jednostranně, tj. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR