Deník bláznivého starce psal Tanizaki tři roky před smrtí, přesto jde o dílo, které oplývá nevšedním humorem a až mladistvou lehkostí. Autor se v něm dokázal vysmát nejen literární kritice, která mu vyčítala sobeckost, ale i vlastním posedlostem a slabostem. Hlavní hrdina románu se na sklonku života zamiluje do manželky svého syna, jež představuje pravý opak všeho, co v jeho mládí platilo za tradiční půvab japonské ženy. Deníkovou formou psaný text však neklade staré a moderní Japonsko do nesmiřitelného protikladu, naopak: tím, že vypravěč nostalgicky srovnává snachu se svou matkou, jsou zdánlivě protichůdné vlastnosti vyrovnávány. Hrdina románu si v objektu své erotické vášně vlastně trvoří ideální ženu a snacha mu tuto roli ochotně hraje. Nejde ovšem o vztah jednoznačně perverzní či zavrženíhodný; vždyť jak napsal překladatel Antonín Líman, nakonec si chlípného staříka, který nám mohl připadat i jako bezcitný a krutý sobec, zamilujeme, a možná mu i trochu závidíme odvahu, s jakou dokázal ze zbytků své životní síly vymáčknout rozkoš a tvůrčí radost (nebo jeho posedlý flirt se snachou vede jeho štětec a plní stránky deníku. Přeložil Antonín Líman. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz