Neumannovy písničky, satiry a epigramy, shrnuté z období téměř čtyřicetiletého a uspořádané chronologicky, jsou organickým doplňkem jeho lyrických sbírek. Jsou tu soustředěny satirické šlehy z období anarchistické revue Nový kult, namířené proti měšťákům, básně z období 1905-1907 a z války, psané do Šibeniček a Lidových novin, pro které Neumann jako stálý spolupracovník dovedl napsat konkretní satiry na konkretní situace, jsou tu i verše z období 1. republiky, hlavně posledních jejích let, v nichž se dovedl velký bojovník postavit jasně a nekompromisně na stranu pravdy a pokroku, v nichž dovedl stejně ironicky oslovit měšťáckého politika jako ostře bodnout do fašistického hnízda, v nichž upozorňoval na blížící se pohromu, když její náznaky byly ještě daleko za obzorem, (Jediné prozaické číslo svazku tvoří zajímavé Stati o české literatuře, kritická předpověď satirika z r. 1913 o české literatuře a literátech z r. 1930.) "I v tomto svazku je to, co činí Neumanna Neumannem. Jsou to štěpinky, jež odpadly z básníkovy kovadliny při kutí meče, ale jejich okraje jsou ostré, lesk prudký, kov ryzí." (V. Lacina.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR