Dílo, napsané v letech 1935-6, pojednává nejprve o methodice vytváření kolektivu a jeho orgánů. Kolektiv je podle autora "nejbohatším nástrojem výchovy" a na rozdíl od buržoasního pojetí tvoří základ činnosti sovětské školy. V dalším jsou rovněž zcela odlišně od buržoasních názorů probírány otázky kázně a trestu, které sovětská pedagogika řeší s hlediska svobodného rozvoje tvořivých sil osobnosti. Po kapitolách o nových chovancích a o kulturní práci je rozvinuto učení o "perspektivních liniích", o nevyčerpatelných možnostech společenského i osobního zdokonalování. Základní myšlenka tohoto učení, které je základem sovětské pedagogiky, zní: "Skutečným podnětem lidského života je zítřejší radost". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR