Promluva zosobňuje smyslově vnímatelný mluvní akt, který člověka vnímá jako potencionálního nositele významu. Její význam spočívá ve výpovědní síle a propozičním obsahu normativně vymezené pozice mluvčího. V rámci komunikace se však deklarované přesvědčení a úmysly mluvčího nemusí shodovat se skutečností. Komunikace může navíc přinášet zcela nechtěné důsledky. Význam má tudíž pouze taková mezilidská komunikace, kde mluvčí je uznáván coby bytost, jejíž jednání má smysl posuzovat podle mravních a racionálních kritérií. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze