Studium edice básnické tvorby Terezie Dalbergové přináší zajímavý pohled nejen na rodovou historii, ale i na šlechtickou každodennost druhé poloviny 19. století.Hlavním podkladem pro vznik publikace stojící na pomezí mezi literární vědou a historií byla dochovaná edice básnické tvorby urozené paní Terezie Dalbergové z roku 1894. Sbírka se dochovala v několika exemplářích na zámku v Dačicích. Autoři si dali za cíl připomenout život této poněkud zapomenuté ženy pocházející ze šlechtického rodu Dalbergů, a to jak rozborem její tvorby, tak i analýzou četných komentářů, které ke sbírce připojil neznámý autor. Zároveň velmi precizně vytěžili archivní prameny i dostupnou literaturu. Jednotlivé studie se věnují rodové historii, korespondenci, čtenářské kultuře či rituálům smrti a umírání, které jsou v tvorbě nemocné mladé dívky velmi časté. Text je zároveň zajímavým příspěvkem k dějinám každodennosti novověké šlechty a dotýká se takových témat jako je čtenářství, čtenářská kultura, vzdělanost, rodinné vztahy nebo vnímání světa. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze