Román polské autorky je podrobným pohledem na život v osvětimském koncentračním táboře z nezvyklého úhlu - z pohledu dozorců, členů SS. Součástí knihy je i obsáhlý faktografický doslov.Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Ještě nikdy svého Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci v pruhovaných pyžamech se negativně odráží na jeho zdraví... Po úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých domovů, do náručí svých žen a dětí. Nedaleko za dráty pěstovali růže nebo chovali králíky, o jejich pohodlí se starali vězni a místní civilisté. Esesmani pili v místní kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili na výlety a zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým se život v Osvětimi tak zalíbil, že jej nechtěli opustit. A někteří se tam vraceli dokonce i po válce. Zdroj anotace: NK ČR