Těmito slovy otevírá Ernest Thompson Seton jednu z povídek, které najdete v této knize. Dvacetiletý Yan objeví v lesích za osadou otisky jeleních kopýtek a slavnostně slíbí, že bude chodit do hor tak dlouho, dokud to nádherné zvíře neuloví. Celé měsíce sleduje jelení stopu, a stále se vrací domů s prázdnou. Osadníci ho litují a netuší, že na dlouhých, únavných potulkách divočinou nachází Yan to, za čím se ostatní lidé marně pachtí - radost a štěstí. Při velkém lovu prožívá i nejedno dobrodružství. Za mrazivého zimního večera se z pronásledovatele stává pronásledovaný - Yan musí opustit jelení stopu a po jeho vlastních šlépějích teď běží vlčí smečka. Jindy se střetne s indiánským lovcem Časkou sledujícím stejnou kořist jako Yan. Ale ze soupeřů se brzy stávají dobří přátelé. Nakonec se Yan přece jen dostane k velkému jelenovi na dostřel. Když se přiblíží okamžik, po kterém tak dlouho toužil, Yan najednou s úžasem poznává, že na toho krásného, ušlechtilého tvora nemůže vystřelit a připravit ho o život. Skloní pušku a řekne uštvanému jelenovi, který mu hledí do očí "... jsme bratři... běž a neboj se mě." Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU