Německá slavistka a bohemistka Jeanette Fabian, editorka této publikace, představuje poetistické hnutí jako výhradně český příspěvek, který v období mezi dvěma světovými válkami vzešel z pražského prostředí, kde nalezl základnu v umělecké skupině Devětsil. Připomíná, že právě tento směr ovlivnil tvorbu nejrůznějších druhů a žánrů, že se projevoval nejen v lyrické poezii, kterou rozšířil o grafické a obrazové básně, ale i v architektuře, filozofii, fotografii a dokonce i na divadelních prknech. Základním znakem tohoto výboru zůstává ale hlavně poezie, která byla nejvýznamnější složkou tohoto proudu. V ukázkách z první fáze poezie jsou zastoupeni například Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Karel Schulz a Artuš Černík, ve druhé, deklarující manifestaci a uměleckou praxi poetismu, se navíc objevují i František Halas, Konstantin Biebl a Vilém Závada. Biebl, Halas, Seifert a Nezval přicházejí ke slovu i v závěrečném bloku, jenž je věnován vrcholům poetismu. Jeho vývoj rovněž přibližují i dobové kresby, fotografie, reprodukce obálek prvních knižních vydání i výňatky z teoretických statí a úvah, předmluv a doslovů k jednotlivým titulům i další přílohy, které přibližují průběh tohoto ojedinělého směru v české kultuře. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR