Studie zkoumají vztah mezi řečí poezie a světem. Výraz kosmos v názvu odkazuje k představě uspořádaného světa, který báseň předpokládá. Fixuje řád světa, současně zdůrazňuje přítomnost archaického, jiného rozměru, předcházející zjevné.Autor monografie se v jednotlivých kapitolách zabývá vztahem mezi řečí poezie a světem, zejména tím, jak tento vztah chápat a podává rozlišení několika typů básnické řeči. Smyslem následujících kapitol je ozřejmit poetiku a básnické obrazy v díle Gastona Bachelarda, Konstantina Biebla, Rogera Cailloise, které představují svébytné básnické meditace a rozvíjejí kapitolu druhou. Rozpad kosmu představuje kapitola o poetice Paula Celana a Jiřího Koláře, reflektující události 2. světové války. Konstrukci soukromého kosmu nahlíží interpretace díla Milady Součkové, jejích Sešitů Josefíny Rykrové, reagujících na exil a studenou válku. Poslední kapitola tematizuje básníka, jako toho, kdo je schopen promlouvat v básni, dát básnické řeči její naléhavost a dále rozvíjí motivy předešlých kapitol (Celan, Kolář). Některé části této knihy vyšly dříve samostatně, pro toto vydání byly přepracovány a doplněny Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze