Soubor rozhlasových projevů, příspěvků do sborníků, do literárních a komsomolských časopisů, svéživotopisných článků a náčrtů i textů rozhovorů s domácími a cizími novináři, jak byly uveřejňovány v letech 30., kdy autor, poutaný nehybností, slepotou a bolestí, udržoval krok s velkým pochodem státu a svým dílem vykonal pro bolševickou výchovu mladého sovětského pokolení tolik, že byl vyznamenán Leninovým řádem. Je hrdý na to, že to byla strana a komsomol, které v něm vychovaly tak posvátný cit - bojovat dotud, pokud je v člověku jiskra života, kterému daly odvahu a rozhodnost k boji do posledních možností. Dvě díla (Jak se kalila ocel a Bouří zrozeni) jsou plodem této jeho pevné vůle, díla, která se rozlétla v milionech výtisků po celém světě a v nichž byla realizována neutuchající spisovatelova touha být nějak užitečný své straně, své třídě. V prvé i v druhé půli knihy, jež obsahuje řadu dopisů rodinným příslušníkům a známým z bojů v občanské válce a z budování socialismu, je také mnoho ohlasů i sebekritiky autorovy literární práce z posledních let života. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR