Lotyšská autorka detailně popisuje krutý život své maminky, babičky a jejich druhů na Sibiři. O deportované se režim téměř nestaral a lidé tak trpěli hladem, zimou a nemocemi. Aby přežili, jedli i hnijící koňské maso. Sandřin otec Aivars byl deportován jako 17letý spolu se svou maminkou v době třetí okupace, druhé sovětské (první a třetí okupace byly sovětské, druhá – prostřední – byla nacistická). Manžela Aivarovy maminky zatkli a mučili. Aivars se s Ligitou poznal až na Sibiři. Vzali se a po čase se jim narodila dcera Sandra. Zůstala jedináčkem, protože rodiče nechtěli dát režimu dalšího otroka. Z autorčiných prarodičů Sibiř přežila jen otcova maminka. Její manžel podlehl nemoci a krutému mučení, které se Sandra nebojí detailně popsat. Ligitini rodiče zemřeli na vyčerpání a nemoci spojené s vynuceným pobytem, každý v jiném táboře. Oba Sandřini dědečci byli posmrtně rehabilitováni a jejich jména byla očištěna od sovětských lží. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU